RECENZE – Luboš Stehlík (Marcipán je hudecký kabát s prvky jazzu, folku a židovské hudby)

Luboš Stehlík

Marcipán je hudecký kabát s prvky jazzu, folku a židovské hudby
(Harmonie – 2002)

Světlo světa spatřilo už hodně zpracování lidových písní. Jen málo z nich mě zaujalo na první (druhý …) poslech tak jako první profilové CD skupiny Marcipán. Úpravy písní ze Sušilovy sbírky Moravské národní písně a Slováckých piesniček Jana Poláčka jsou zvláštní hlavně oscilací mezi očekávaným hudeckým kabátem a prvky jazzu, folku a židovské hudby. Tyto zdánlivě nesourodé entity dokázal aranžér a hlavní zpěvák Jiří Hodina (někteří ho možná znáte jako člena souboru Schola Georgiana Pragensis) zpracovat skutečně bravurně a uhníst z toho nádherné těsto – na výsledný marcipán (viz recept na inlai). Takovéto těsto však potřebovalo adekvátní formu – výtvarnou a hudební.

O neagresivní, soudobé ilustrace a design se skvěle postarala Bára Klimešová, o interpretaci sedm muzikantů. Ozdobou nahrávky je především barevně zajímavý hlas Jiřího Hodiny, přičemž zpěvačka Leona Prokopcová při vší snaze zůstala hlasově a výrazově většinou v jeho stínu. Hodina vedle zpěvu hraje též na housle a nelze než suše konstatovat, že je lepším zpěvákem nežli houslistou. Do primáše i koncertního houslisty mu přece jenom nějaká ta procenta chybějí. Jinak vše ostatní je, jak říkával Zdenko Nejedlý, ve „zlatém seku“. Díky za to, že je zde konečně mladá skupina, která hledá pro lidovou hudbu jiné cesty ztvárnění a hlavně že se chce seberealizovat přes čistou lidovou hudbu, která se jinak dnes krčí v ústraní. Už kvůli tomu si zaslouží Marcipán uznání a morální podporu.

ZPĚT