RECENZE – Pavel Klusák („Crossoverová“ skupina Marcipán s provensálským spoluhráčem Montanarem)

Pavel Klusák

„Crossoverová“ skupina Marcipán s provensálským spoluhráčem Montanarem
(Struny podzimu – mezinárodní hudební festival – VIII. ročník 2003)

Jak by nezněla „crossoverová“ skupina Marcipán energicky, když při třesku-setkání do sebe narazili hudebníci z tak různých stran. K lidovým písničkám se tu obracejí profesionální muzikanti, kteří se dosud věnovali mnoha stylům, ne však tradičním písním z Moravy. Kapelník Marcipánu Jiří Hodina (housle, zpěv) vystudoval zpěv a v Paříži pak dirigování gregoriánského chorálu, je členem souboru Schola Gregoriana Pragensis, Martina Přibylová (klavír) interpretuje klasickou hudbu na cembalo. Štěpán Škoch (saxofony, klarinet, flétny, perkuse) je pro změnu z poprockové kapely Chinaski: cesta do ní vedla skupinami osobních poetik (především Manon 15), v nichž pravidelně hrál i jeho bratr Ondřej Škoch (kytara). Tadeáš Mesany (kontrabas) prošel mnoha různými seskupeními: iniciačním zážitkem, jehož vliv zůstává, bylo hraní v Šumu svistu, vibračním etnickém amalgamu estrádního vesmířana Daniela Nekonečného.

Od roku 1997, kdy Jiří Hodina založil Marcipán, vznikla dvě dlouhohrající alba. To aktuální (Polajko!, Supraphon 2003) natočila skupina v první polovině letošního roku v pražském břevnovském benediktinském klášteře sv.Vojtěcha a sv.Markéty. Při poslechu repertoáru, který zazní i na dnešním koncertu, by se mohlo zdát, že vznikal plně v souladu s benediktinským heslem „Modli se a pracuj!“ Marcipánské verze písní ze sborníku kněze Sušila jsou naplněné pokorou, ale také předávané s radostí, která neotálí s rázným fyzickým nasazením.

Marcipán svou chutí zpívat dávné písně o lásce, vojně i čarování přidává další část české scéně „world music“ na počátku 21.století. Muzikanti si při tom svobodně vybírají z vlivů, jež v nich uvízly: Folkrockový tah se tu potkává s moravskými huslemi, etnické bubínky s chasnickým zpěvem, klezmersky „nalomený“ zvuk klarinetu s bluesovým kytarovým sólem a komorní klavír se scatovaným vybíjením přetlaku. „Mé kořeny jsou můj gramofon“, zní jedno z hesel hudební éry dneška: divoký i romantický sen Marcipánu o moravské lidové hudbě ho potvrzuje. Dnešní provensálský spoluhráč českých muzikantů se v Česku uvedl albem Collage, Koláž: vedle takového obrazu se chce říci, že folklór podle Marcipánu by mohl být komiks. Obrázkový seriál – občas s ležérní zkratkou Káji Saudka, ale bezpochyby vždy v tradici národa Josefa Lady.

ZPĚT